Měsíc: Říjen 2005

Už dva týdny bydlíme v novém bytě. Konečně mám pocit, že žijeme jako lidi. Co se týče nájemného s H. jsme se demokraticky domluvili, že já budu platit 38 procent nájemného a on zbytek. Je to pro mne velmi pozitivní. Může to vypadat tak, že ho vpodstatě využívám, abych si mohla bydlet v pěkném bytečku za relativně nízkou cenu, a to, že tam bydlí někdo se mou už nějak překousnu. Jelikož si naprosto nepřeji, aby na tuto situaci někdo takovýmto způsobem nahlížel, vymyslela jsem taktiku. Podle mého předpokladu, když někdo žije s někým proto, aby z toho měl prospěch, měl by se k dotyčnému člověku chovat slušně, pozorně, neustále ho za něco chválit, pečovat o něj, vařit apod. Moje taktika tedy zní: dělat naprostý opak. Proto jsem na H. zlá, nadávám mu, připomínám mu jeho slabé stránky, nutím ho uklízet, odpírám mu sex atd. Náramně dobře vymyšleno, nikdo mě nemůže podezírat a on zatím na nic nepřišel. Jen aby to šlo tak dobře i dál!

Tak zase do školy. Je příjemné zjistit, že si na mě někdo po prázdninách pamatuje a dokonce se ke mně hlásí. Bohužel musím zase rozpumpovat mozek, protože jsem nebyla schopna sestavit tři jednoduché nerovnice. A už tu mám další obvyklý problém. Na dnešní přednášku začínající v 7.30 jsem se ale opravdu nedokázala donutit jít. Ale přísahám, že kdybych nechodila s berlemi, tak bych vstala a utíkala do školy. Mimochodem berle mě už začínají poměrně štvát. Především kvůli zabordelování bytu, se kterým nejsem schopna bojovat. A ještě k tomu ta pekelná zima, která se opět rozlézá po bytě. Ale nenecháme se vyprovokovat, žádné topení nebude.
O minulém víkendu, ač se to zdá neuvěřitelné, se mnou jel H. do Žďáru.
Óóóóó bože, to je štěstí, nádhera, budeme se stěhovat. Teď jsem se to dozvěděla a nemohu se z toho vzpamatovat. Stěhujeme se do krásného rekonstruovaného bytu. Ehm, až na to, že zůstaneme ve stejném domě v sousedství s plynovou bombou. Ale jinak budeme mít ústřední topení, vanu a žádný plyn. A to všechno asi za 14 dní. Jdu se pomodlit k bohu. Nebo dneska k Alláhovi.