Státní svátek – svátek klidu

Státní svátky neuznávám. Opět jsem byla v práci. Ráda bych napsala, že to bylo fajn, že si ve svátek nedovedu nic lepšího představit. Není to však zcela tak, ba ani to není úplně naopak. Doma bych se stejně flákala, několik hodin bych koukala do monitoru, četla stále stejné zprávy, dlouhé minuty přemýšlela o tom, na co se ještě potřebuji podívat a pak přišla na to, že mě nic nenapadá a opět se mrkla na Novinky, zda se něco změnilo. Poslední dobou mě stále častěji napadá, že internet je naprosté svinstvo. Jasně, někdy potřebuji vyhledat definici nějaké věci a pak před někým předstírat, jak jsem chytrá. Samozřejmě si taky potřebuji vyhledat zpracované seminárky a zadání písemek. Všechny informace si pěkně na talířku předložím před sebe. Někdo to napsal a ten někdo určitě pečlivě přemýšlel o tom, co píše. Jistě ho nenapadlo něco obšlehnout z jiných internetových stránek. Já se přece nebudu zdržovat nějakým ověřováním, když už to někdo udělal přede mnou. Nebudu zbytečně hledat podrobnosti, stačí hrubý přehled. Nemohu o všem vědět všechno a nemohu se zajímat o podrobnosti, když jsem zase narazila na něco, co nevím, co znamená, a potřebuji k tomu alespoň jednu jednoduchoučkou definici. Jde to se mnou z kopce.

Na památku drahého Supa

Sup už není mezi námi. Přepadla ho těžká choroba jater, ze které se již nevzpamatoval. Budeme na něj vzpomínat jako na převeselou, žravou obludu. Bude nám chybět jeho přítulnost a roztomilost. Přejeme mu v ptačím nebi spoustu radostných roků života a spoustu prosa především. Jeho jméno bude čestně nosit jeho následovník vybraný výborem. Nechť Tě, Supe, na Tvých cestách provází supí Bůh.