Tak máme zase po Vánocích. Tentokrát vše proběhlo klidně. Asi proto, že se táta se ženou poprvé rozhodli nestrávit Vánoce u nás. Odpadly proto obvyklé zmatky a také brutální zabíjení kapra zavánějící týráním zvířat. Já, máma a bratr si vystačíme s řízkem. Poprvé jsem se také nemusela strachovat tím, že nebudu mít peníze na dárky. Výplata přišla dostatečná a tak jsem mohla jednou za život koupit i užitečné dárky. Poprvé v životě jsem udělala trochu vánočního cukroví. Poprvé jsem si uvědomila, že žiji rodinným životem jako všichni ostatní dospělí lidé, čemuž jsem se chtěla vždy vyhnout, dokonce mě přestává rozčilovat mytí nádobí. Poprvé se nestrachuji z nového roku, z toho, že budu mít málo peněz a nebudu si moci pořídit nic nového a z toho, jak zase zvorám zkoušky ve škole. Poprvé jsem si uvědomila, že už jsem dospělá a celý život teď už bude spočívat jen v opakování naučených činností. Poprvé jsem si uvědomila, že slavím Vánoce proto, že se to ode mě očekává, a jak jsou všechny ty svátky smutné. Poprvé mě napadlo, že jsem normální smrtelný člověk. Naštěstí jsem to hned zavrhla.