Měsíc: Duben 2008

Ve čtvrtek jsem byla na turnaji v Osadnících z Katanu ve strahovském Stohu. Už předtím jsem si říkala, že to nebude moc dobré, protože tam na mě budou samí moc mladí studenti. Bohužel se vyplnily moje nejhorší představy, a ač si nepřipadám zas tak staře, tak tam jsem zakusila pocity důchodce. Hra mi na lepší náladě nepřidala. Co jsem taky mohla čekat od proradných Osadníků. V jedné hře pořád padala naprosto nelogicky jedenáctka, v další hře byl většinu hry na mém nejvýnosnějším poli zloděj. A v posledním kole jsem udělala rekord v nejmenším počtu bodů, které jsem kdy životě při této hře získala, a to tři. Co k tomu říct víc. Snad jen, že úplně poslední jsem nebyla. Příště, jestli se vůbec ještě někam odvážím jít na turnaj, si vyberu nějakou hru, kde není tolik náhody a kde budou hráči minimálně o pět let starší než já. Nebo místo toho půjdu na sexuální orgie.

Šla jsem do kina na Servírku(Waitress) zařazenou do programu Febiofestu. H. se mnou samozřejmě nešel, protože je to romatická komedie. To já mám na takové filmy trochu úchylku. Tentokrát jsem si ale film pečlivě vyhledala na IMDB, abych zjistila, jak je hodnocen, protože taktika z minulých ročníků spočívající v tom jít na filmy, které se mi zdají zajímavé podle pár řádkového popisu, skončila často tak, že jsem přišla na nějaký super intelektuálský příšerně nudný film. Ale kdepak servírka, hodnocení výborné, takže jsem se mohla směle na film vypravit. Práci mi usnadnila možnost zakoupit lístky přes internet, která, mám takový dojem, nebyla v minulých ročnících možná. A strašlivé fronty mě několik minulých ročníků odradily od návštěvy festivalu. Film nezklamal. Netradiční, zábavný, pěkná hudba a spousta koláčů. Hlavní hrdinka totiž uměla péct úžasné koláče všeho druhu. Skoro jsem měla chuť naučit se něco podobného. Ale to zase rychle přešlo. Jediné mínus bych filmu přidělila za pár přeslazených míst týkajících se dítěte (jak jinak).
Před filmem jsem šla do Tesca shánět sáčky do koše. Začala jsem v prvním patře. Nic. Potom přízemí. Zase nic. Prošla jsme kilometry kolem regálů. Začala se ve mně zvedat vlna zuřivosti. A potom chuť všechny postřílet. Ale pak jsem si řekla, kruci, přece jsem nechytla od H. takový cholerismus. V klidu jsem se vydýchala, vrazila košíkem do pár lidí, co mi vadili při odchodu, vykašlala na Tesco a šla do kina.