V poslední době se topím v záplavě nových seriálů. Možná ne přímo topím, ale spíše se v nich slastně čvachtám. Chci jich stále víc a víc. Moderní seriály jsou totiž sakra dobré, což je můj největší problém, protože se od nich nemohu odtrhnout. Berou mi volný čas, který bych mohla věnovat něčemu smysluplnějšímu (to si ovšem říkám celý život, že bych mohla dělat něco smysluplnějšího, ale ještě na to nedošlo). Někdy sleduji 3 i 4 díly seriálu denně a série o dvaceti dílech mi přestávají stačit. Dokonce mám nyní na skladě i naprosto skvělé seriály, které mají jen kolem šesti dílů v sérii. Strašné. To máme Heroes, Dr. House, Big Bang Theory, Black Books ještě předtím Lost, Prison Break či Desperate Housewives. A zdá se, že se seriály vylepšují a vylepšují, protože u některých mi stačily dvě série a děj byl tak zamotaný, že jsem na další sérii neměla sílu, ale teď se bohužel objevují i takové, u kterých nedočkavě čekám na každý další díl. Mám určité obavy, že mě postihuje závislost na seriálech. Ale kdepak, pamatuji si na jeden den v poslední době, který proběhl bez jakéhokoliv seriálu, proto to se mnou nemůže být tak hrozné.