Zřícenina

Po zaslechnutí pár vět z Obamova projevu a ujištění se, že bude světový mír a zbavíme
se hrozby jaderných zbraní, jsme se s H. vypravili na první jarní výlet. Cílem byla zřícenina Helfenburk u Bavorova. První šok přišel, když jsme vystoupili z auta – uviděli jsme LES. Obrázků sice vidím na internetu spousty, ale vždycky mě překvapí, jak se tam všechno hýbe a neustále se ozývají podivné zvuky. Na cestě ležel had, druh nepoznám – snad užovka – marně jsem vzpomínala a snažila se ho přiřadit k některému obrázku na internetu. Téhle hrozbě jsem zbaběle utekla. Při útěku na mně přistála pavučina. Když jsem ji zběsile strhala z obličeje, už na mě čekala další hrozba – mravenci. Jedno mraveniště, přece se ho neleknu, řekla jsem si a odvážně jsem ho pozorovala z pětimetrové vzdálenosti. Obdivovala jsem H., jak se nebojácně vypravil do těsné blízkosti, aby mohl vyrobit umělecké fotky mravenců. Kvůli fotkám je schopen čehokoli. Při čekání na jeho návrat na bezpečné asfaltové cestě jsem s hrůzou zpozorovala druhé, třetí, čtvrté a páté mraveniště. Hned jsem představila, jak mohla z hradu vzniknout zřícenina. Cestu lesem jsme nakonec přežili, prošli zříceninu, která se topila v záplavě kozích (ovčích?) bobků a vrátili se bezpečně do auta. Byl to báječný výlet.