Měsíc: Květen 2009

Je několik seriálů a filmů, které mohu sledovat stále dokola. Ze seriálů je to především Sex ve městě. Některé díly si teď pouštím po páté či po šesté a stále se jich nemohu nabažit. Hlavní hrdinky mě nepřestávají fascinovat. Možná je to tím, že se ode mě tak moc liší. Jsou dokonalé, stále pěkně nalíčené, oblečené a stále obklopeny muži, kteří o ně mají zájem. Zatímco já si někdy ani neholím nohy (kdo by to taky dělal, kdyby byl chlupatý jako opice). Představuji si, jaké by to bylo žít jako Carrie, spisovatelka píšící sloupek „Sex And The City“, což je její jediný způsob obživy a podle počtu šatů a bot zdá se, že docela výnosný. Bohužel zůstávám jen u představ a sedím celé dny zapadlá u počítače. Ale od toho ty seriály jsou – abych se přemístila v čase a prostoru a žila nějak jinak.
Zhruba jednou za tři měsíce přijde čas na film Pýcha a předsudek. Neskutečně krásný a veselý film. H. vždycky přijde, podívá se na obrazovku a hned ví. Pak už jen nechápavě kroutí hlavou.
V tomto filmu nikdo neumírá, žádná velká dramata a přitom ho sleduji nedutajíc od začátku do konce. Život v té době (asi 18. století) tam vypadá jako idylka. Já si to tedy představuji trochu jinak (samé nemoci), ale v tomto filmu mi to nevadí ani trošičku. A hlavní hrdina – prostě nádhera. Možná jsem trochu jednodušší, snad typická žena (to by bylo u mě divné), ale tenhle film je moje droga.