Nezbláznila jsem se, jak by se mohlo zdát z předchozího příspěvku. Takže mohu zase pokračovat ve psaní svých výlevů. Máme tu podzim, téměř zimu. Situace stejná jako každý rok – listy žluté, nálada hloupá, život letí jako smetí. A tak si říkám, kam to všechno vede. Snad to časem pochopím.
Pracovní situace se stabilizovala. Už se mi nechce zpět ani nikam jinam, chci jen sedět na své vyhřáté židli v kanceláři, mačkat tlačítka na klávesnici a občas si zajít pro sladký černý čaj. Hlavně neusnout.
Sport už mě zase přestal bavit. Mé snahy začít se hýbat podpořil kancelářský fotbal s gumovým míčkem a taky stolní fotbálek. Jenže v nové práci už tohle není. Sportovní nálada klesá pod bod mrazu. Sbohem trénované svalnaté tělo.
Po letech se zase podívám na ples. Možná ještě umím polku a valčík. Co z nich tančit na hudbu, co zrovna hraje, se budu jako obvykle ptát.
Mám chuť na bramborák.