V kině na Šíleném Maxovi jsem si vzpomněla, jak jsem v zimě u pokladny při čekání na lístek na Fotografa slyšela bavit se dvě paní:
„Viděla jsi už toho Fotografa?“
„Viděla, bylo to pěkné. Taky jsme byli na Babovřescích 3, to bylo taky pěkné.“
Už to mělo být varování, že něco je špatně. Ale stejně jsem šla. Nakonec byl film celkem zábava s trochou rozčarování z vyznění filmu, ale problém byl jinde. V sále. Složení diváků nebylo úplně ideální. Starší pár, hlavně pán, který seděl vedle mě, měl potřebu hlasitě odfrkovat a komentovat události ve filmu ve stejném stylu jako to zřejmě dělají doma u televize v obýváku („Pfff, to je teda něco“, nepochopitelné dotazy typu „Vidíš to?“). Další žena se snad každou minutu smála bez ohledu na to, zda se na plátně zrovna dělo něco vtipného.
Tohle se u Maxe nestalo a navíc to byla pastva pro oči. Vybírat filmy je zřejmě třeba i s ohledem na možné složení obecenstva. Brutální masakry při honičce v poušti pro příznivce Babovřesk asi moc nebudou. A jaká to byla nádhera.
Při návštěvě Fotografa mě také zaujala moje reakce na trailer k filmu Teorie všeho, což je ohromně romantický příběh o Stephenu Hawkingovi. Normálně mě rozbrečel. To jsem si pak říkala, proč já vlastně utrácím takové strašné peníze za lístky, když mi stačí pár minut, do kterých nacpou všechny srdceryvné scény, a vyčerpám si tak všechny emoce a nudný příběh už si domyslím. Příště si tedy na večer k lahvi vína stáhnu pár trailerů se směskou všeho – radosti, hrůzy, akčnosti, směšnosti i trapnosti – a mám vystaráno. All inclusive zdarma.