Měsíc: Listopad 2005

Tak jsme dostali novou ledničku. Tedy „dostali” – zvýší se nám tím nájemné o sto korun. V novém bytě by mělo být všechno nové. To znamená, že Kořen potřebuje starou ledničku přemístit do starého bytu. H. zase dělá bordel, takže jinak vše při starém. Koupila jsem si za dvacet korun svíčku ve tvaru stromu a větve vypadají jako plandající prsa. Chystám na další sázku na Vyvolené, snad tím získám peníze na nějaký ten dárek. Povedla se mi písemka z kvantitativního managementu, napsali jsme to tři z dvaceti. Za týden jdu znova na účetnictví. Jestli to neudělám, zabiju se. Zítra je krizový den – jdu ke kadeřnici. Teď si svařím víno a snad mi to dodá chuť k učení. Konec zprávy.

Dneska jsem se pěkně zasmála při návštěvy knihovny. Byli jsme si s H. půjčit nějaké to čtivo a H. se rozhodl zesměšnit mě podlým vtípkem. „Nenápadně” mi strčil mezi hromádku vybraných knih knihu „Chci být fotomodelkou” z oddělení četba pro dívky. Jenže známe H., jeho nenápadně znamená naprosto nápadně. Tak jsem tedy tuto podlost obrátila ve svůj prospěch. V nestřežené chvíli jsem knížku přesunula do jeho hromádky. Samozřejmě nevšimnout si toho může jen H. Pak jsem se už jen chechtala, když mu knihovnice probírala hromádku knih. Radost mi zkazila až následující nepěkná událost. Při nakládaní knih do tašky se urvala přezka na včera koupené tašce panem H.
Abych nezapomněla, o víkendu jsem překonala strach a navštívila sázkovou kancelář. Vsadila jsem si na Vyvolené a vyhrála. Jak jinak. Sice jen 600, ale to nemění nic na mé zářivé sázkařské budoucnosti.

Začíná zima. Je to snad poprvé za posledních minimálně pět let, kdy mi to nevadí. Smiřuji se s tím, že zima prostě přijde a nedá se s tím nic dělat. Nemá cenu se trápit z nedostatku světla. Nemá cenu se trápit smutnými tmavými večery. Je to nevyhnutelné jako smrt. A smrt je jediná jistota v životě člověka. (Právě jsem dočetla Spalovače mrtvol. Moc veselá knížka.) Těším se na sníh, na Suchdole ho bylo loni habaděj. Pole bylo celé bílé, a když jsem se vracela v noci z hospody a od té bílé pokrývky se odráželo světlo, bylo to krásné. Bylo to nádherné, když jsem ještě chodila do hospody. Občas i to alkoholové opojení bylo báječné. Ale to už je dávno. Časy se mění, co bývalo dříve běžné, zdá se nyní podivné. Veškeré radosti mládí jsou pryč a teď už zbývá se jen postupně připravovat na odchod. Ovšem musí to být odchod vznešený, duše musí mít vhodné podmínky pro odebrání se do jiného života. Nejlépe tělo umístit na travnaté lože doprostřed přírody, aby si mohla vybrat nejpříhodnější cestu. Ovšem nesmí být příliš slunečný den, mohla by být zaslepena a přejít na cestu nevhodnou.

Život se opět zařadil do zajetých kolejí. Nedaří se mi zkoušky, práce mě nebaví a trávit tam osm hodin mě ničí. Nemám na nic čas. Na nic kromě čtení beletrie, hraní her a podobných zbytečností. Zato H. mi dělá radost. Začal pít čaje a uklízet. Prostě nádhera. Mám vlastně nového vylepšeného H. Má lepší parametry v mnoha ohledech. Večer se mi moc líbí jeho zvýšená přítulnost před usnutím. Však už bylo načase pořídit si nový model. Až na pár drobností (např. se hodně často myje, tráví hodiny denně ve vaně), je opravdu skvělý. Starý už byl příliš ošoupaný, nepraktický a většinu času nepoužitelný. Doufejme, že se brzo neporouchá a bude sloužit dlouhá léta.