Několik teskných chvil posledních dnů

Jdu po ulici, koukám na kolemstojící domy a představuji si, jaké by to bylo v nich bydlet. Tuto mánii mám od počátku tohoto roku. Řekla bych, že vím proč…
Nedělám nic, jen se flákám, konečně mám týden naprostého volna. Po dvou měsících práce je to krásné. Ale takových týdnů v životě bude ubývat. A možná je to dobře. Toužím po volnu, a když ho mám, začínám se nudit. Toužím po klidu, a když ho dostanu, chci být uprostřed hlučné společnosti. Nikdy nejsem spokojena. A možná je to dobře.
Dívám se na Vyvolené a některé jejich rozhovory mi připadají trapné. A pak si uvědomím, že někdy říkám či píšu úplně stejně trapné věci. Jako třeba teď.
Lepím letadélko a přemýšlím, proč jsem se s touto činností tak zpozdila. Vždyť dětství už je dávno pryč. Jenže tenkrát jsem si hrála s panenkami a myslela, že to holky musí a kluci holt lepí letadélka.