Jedu domů autobusem, čekám zase pekelně nudnou dvanáctiminutovku a ono se z toho vyklube celkem zábavné divadlo. Kolega na protějším sedadle vytahuje nůžky, stužky a pomeranč. Začne pomeranč obvazovat stužkou. Nedaří se, nedaří. Pomeranč klouže a nechce se mu nechat se obvázat. Poté spadnou nůžky na nohu pána sedícího vedle našeho zavazovače. Představuji si, jak autobus rychle brzdí před nebezpečně se pohybujícím chodcem, a jak se nůžky pokojně ležící na kolenou vrhají vstříc dítěti sedícímu v autobuse a zavrtávají se mu do břicha. To už se ale podařilo pomeranč zkrotit a chybí už jen povedená mašlička. Čekám konec divadla, ale dotyčný jedinec vytahuje z batohu papriku. Z tašky plné mašliček pečlivě vybírá červenou stužku. Potom přichází na řadu jablko se žlutou a okurka se zelenou stužkou. Ale to už jsem doma na Suchdole.