Většinu svého života všechny automaticky zdravím jako první. Teď, měsíc před čtyřicítkou, mě napadla taková myšlenka, jestli bych tento zvyk už neměla trochu přehodnotit. Je to s podivem, ale zjišťuji, že tak půlka lidí, které potkávám, je už mladší než já. Potkávám mladou slečnou a automaticky zdravím jako první. Pak mě napadne, že může být tak o dvacet let mladší než já. Ale jak se to má člověk najednou naučit rozlišovat? Musí si to nějak přepnout v mozku, aby se začal považovat opravdu za dospělého člověka? Vyšší věk s sebou opravdu přináší spoustu starostí 
Nicméně poté, co se mě sousedka z domu zeptala, co studuji, jsem se rozhodla tento problém zatím odložit a pokračovat v zavedeném zvyku.