Tak si poprvé užívám notebooku ve vlaku. Je to celkem fajn, až na to, že mi BSPlayer už počtvrté způsobil ‚modrou obrazovku‘ a rozjíždí se obraz se zvukem. To se snad časem doladí. Taky mě pěkně bolí oči a začíná bolet hlava z toho, jak celý den na tu obrazovku koukám. Začínám trochu pochybovat, že byl dobrý nápad dát se na práci programátora. Člověk sedí celý den na židli, bolí ho všechno, kouká na jednu plochu, co z toho má? Pak přijde domů, zapne komp a jede dál. A najednou je den pryč a zase všechno znova a už je tu konec týdne. Ale zase tak špatné to není, moje rozladění v současné době pramení z nutnosti trávit tři dny v týdnu a více mimo domovskou firmu a pracovat s notebookem v pěti lidech v jedné místnosti rozesazených u čtyřech stolů naproti sobě. A všichni, na poměry v jakých jsem dosud pracovala, až příliš aktivní. Chybí mi můj stůl, moje skvělá židle a veškerý komfort. A samozřejmě taky kolegové, zvláště kolega, který vždycky vybalí nějakou bezva hru, při které trávíme poobědovou siestu. Teď navíc budu trávit s notebookem i víkendy, kdy jsem u maminky, protože nejsem ochotna se toho krámu vzdát. Počáteční nadšení však doufám brzo vyprchá.
Měsíc: Březen 2007
Návrat?
Tak už jsem dlouho nic napsala. Kde na to taky má člověk brát čas, když chodí každý pracovní den do práce? Veškeré moje představy o tom, že si zvyknu jít ráno do práce a odpoledne po příchodu domů se věnovat v plné síle svým koníčkům, pomalu berou za své. Ještě mám ale naději, že to takto bude, až seknu se školou. Ve škole se to trochu pohlo po té, co jsem úspěšně složila zkoušku z práva, která mě dlouho ve snech strašila. Úspěšně znamená za tři. Teď už si dokonce myslím, že alespoň toho bakaláře dokončím. A daří se i v práci. Dostala jsem služební notebook, s čímž jsem naprosto nepočítala. Mohla jsem konečně přestat po notebooku toužit jako po v současné situaci pro mne finančně nedosažitelné věci. A taky bych chtěla mít dítě. Jenže to je taky nedosažitelná věc. Chce to pár let získávání peněz na zaplacení dluhů a našetření nějakého kapitálu, obejít doktory a zjistit, co se mi vylíhlo v břiše, najít si stálé bydlení, nějakou chvíli pracovat, abych dostala nějaké peníze na mateřské. A přitom po té malé obludičce toužím zrovna teď, život je krutý.