Tak si poprvé užívám notebooku ve vlaku. Je to celkem fajn, až na to, že mi BSPlayer už počtvrté způsobil ‚modrou obrazovku‘ a rozjíždí se obraz se zvukem. To se snad časem doladí. Taky mě pěkně bolí oči a začíná bolet hlava z toho, jak celý den na tu obrazovku koukám. Začínám trochu pochybovat, že byl dobrý nápad dát se na práci programátora. Člověk sedí celý den na židli, bolí ho všechno, kouká na jednu plochu, co z toho má? Pak přijde domů, zapne komp a jede dál. A najednou je den pryč a zase všechno znova a už je tu konec týdne. Ale zase tak špatné to není, moje rozladění v současné době pramení z nutnosti trávit tři dny v týdnu a více mimo domovskou firmu a pracovat s notebookem v pěti lidech v jedné místnosti rozesazených u čtyřech stolů naproti sobě. A všichni, na poměry v jakých jsem dosud pracovala, až příliš aktivní. Chybí mi můj stůl, moje skvělá židle a veškerý komfort. A samozřejmě taky kolegové, zvláště kolega, který vždycky vybalí nějakou bezva hru, při které trávíme poobědovou siestu. Teď navíc budu trávit s notebookem i víkendy, kdy jsem u maminky, protože nejsem ochotna se toho krámu vzdát. Počáteční nadšení však doufám brzo vyprchá.