Lidé

Sedím v práci u počítače a poslouchám, co se děje ve vedlejší kanceláři. Přichází nějaký člověk a sebevědomým hlasem říká: „Já bych měl zájem o brigádu někdy od října, já se posadím, jsem z hotelové školy, byl jsem tu na praxi před dvěma lety a byl jsem celkem spokojený“. Bohužel zrovna nic není k dispozici. „Co třeba nějaké pobočky, abych to měl blízko školy?“ Tak mu říká o stěhování počítačů, které by se možná mohlo uskutečnit na podzim. „No to je taková manuální práce, já bych raději něco kvalifikovanějšího.“ Paní se s ním vybavuje, já bych ho nejspíš poslala do…
V metru naproti mě sedí prazvláštní chlápek s bílými vlajícími vlasy. V ruce má knihu, zahlédnu v názvu něco jako „kniha hororu“. Chlapík se začně smát něčemu báječnému v knize.
Opět jdu v polední přestávce nakupovat do Alberta. Když postávám v dlouhé frontě u pokladny, vidím hlídače (ochranku, nebo co to je), jak na mě kouká. No už jsem si ho všimla několikrát. Jednou mi řekl dobrý den. Když vycházím, říká mi nashledanou. Tak se nemýlím, opravdu po mně zřejmě kouká. Bože, že ho to baví, kdyby mi místo trapného zdravení raději dal nějaké prachy, to bych se možná i usmála. Zřejmě už tam nepůjdu, je to fakt otrava.