Svatba

Tak tedy, okolí Kadaně, Chomutova, Karlových Varů mě opravdu překvapilo. Je tam nádherně. Máme další tři známky do sbírky (snad už okolo 18ti z tisíce). V Chomutově mají famózní zoopark. Babička pana H. je fajn. Návštěva však doprovázena depresívně pěknými vzpomínkami na vlastní prarodiče a přemýšlením o hrůze smrti. Tolik k výletu.
Prázdniny mi nepřinášejí jakoukoli inspiraci pro tvůrčí činnost, tzn. touha po spisovatelské kariéře upadá v zapomnění. Dokážu psát jen tyhle nechutné žblebty (dříve jsem samozřejmě psala úžasné romány), koukat na filmy, televizi a číst si. Nebezpečná rutina. Teď už jen svatba, děti a důchod. Však H. navrhoval, že se za rok vezmem. Prý chce se mnou být ve zlém i dobrém až do smrti. Nejsem si jista, co měl v té chvíli v sobě za drogu. Moje názory na svatbu (bohudík) očividně nebral v úvahu, např. že svatba je úplná blbost, že si nikoho brát nechci, případně chci malou nenápadnou, veřejnosti uzavřenou svatbičku (a to nejdřív za 5 let), chci si nechat svoje jméno, rozvod je báječný vynález moderní doby apod.