Neradostné vyhlídky

Konec prázdnin se blíží. Nejvyšší čas promyslet si svoji zářnou budoucnost. Dnes jsem měla báječný nápad. Pevně jsem se rozhodla, že se počtvrté mrknu na právo a 30. srpna jim to půjdu natřít na zkoušku. Nadšeně jsem se pustila do nového úkolu. Ouha, jaké bylo mé zklamání, když mě asi po dvou hodinách po tomto skvělém nápadu napadlo, že u sebe nemám nový index a nemám uznány předměty. To znamená – bez zápočtů a indexu žádná zkouška nepřichází v úvahu. A index bude někdy na konci září.
Pěkně si udělejme statistiku. Za dva roky mám hotovy 2 bakalářské zkoušky, tj. průměrně 1 (slovy jedna) udělaná zkouška za rok. Zbývá 6 bakalářských zkoušek + bakalářská práce + státnice a mám na to rok. Kdybych pokračovala tempem podle předchozí statistiky potřebovala bych však zhruba 7 let na dokončení studia (v bakalářském stupni). Otázkou tedy je, zda je vůbec reálné, abych se změnila v super pilnou studentku pracující na částečný úvazek (peníze docházejí) a veškerý zbylý čas věnující učení. Ano, byl by to zázrak. Nezbývá mi než se přesvědčovat, že zázraky se dějí. Sebevraždu tím tak odkládám na neurčito.