Nedávno jsem jela ve vlaku domů a koukala na Sex ve městě. V dílu, který jsem sledovala, dostala Carrie jako dárek DVD s gay pornem. Ve vlaku, naproti přes uličku, seděla jeptiška. Už to, že jsem potkala ve vlaku jeptišku, na kterou nenarazím, co je rok dlouhý, bylo podivné. Celá situace se mi zdála trochu ironická, když jsem si uvědomila, že naproti sedí jeptiška a já koukám, jak si Carrie pouští s kamarádkami zmíněné DVD a dost se u toho baví. Říkala jsem si, co by tomu asi jeptiška řekla, kdyby to viděla. Ale co já vím, třeba jeptišky procházejí nějakých kurzem, kde jim ukážou všechno, s čím se mohou v životě potkat, aby je pak už nic nepřekvapilo a nesvedlo z cesty. No v každém případě jsem se zapomněla soustředit na pár záběrů z DVD, které tam probleskly, a musela si to pustit znova.
Včera jsem šla do lékárny a sledovala scénu se starší paní a lékárnicí. Nejsem žádná příznivkyně vybavujících se a zdržujících důchodců, ale tohle mě trochu naštvalo. Paní položila celkem pochopitelný dotaz, zda existuje nějaký lék bez doplatku, který by nahradil ten s doplatkem, který měla na receptu. Paní lékárnice se zatvářila, jako že ji paní nesmírně otravuje, zdržuje a ptá se na blbosti. „Žádný takový lék není“, odsekla. Ovšem starší paní se nechtěla smířit se 170 korunami za nějakou malou krabičku léku a odvážila se položit druhý dotaz. Ptala se, zda to alespoň stojí za to a pomáhá. Lékárnice se zatvářila poměrně „vlídně“ (jde přece o peníze pro lékárnu a paní by mohla ještě cuknout) a vysvětlila jí, že je to samozřejmě výborný lék. Bylo v tom ale spíš slyšet něco jako „tak už to zaplať a vypadni, babo“. Měla jsem chuť milou paní lékárnici nakopat…