V obchodním domě se nedávno objevil stánek s ořechy a sušenými plody. Mají tam úplně všechno, na co vzpomenete – kokosové kostky ve všech druzích čokolády, gumové hady nebo třeba sušené pomelo.
Dostala jsem na něco chuť, tak jsem si tam zašla. Pán si zrovna poroučel milion věcí, tak jsem čekala a nudila se. Pak jsem si všimla, že prodavačce se odkutálel kokos v čokoládě k ořechům ve stejné čokoládě a nechala to tak být, ačkoliv to musela vidět. Pak mě napadlo, že by mohlo být docela zajímavé, kdyby někdo nic netušíc jedl mandli v čokoládě a najednou ho vezla záchranka s anafylaktickým šokem do nemocnice, protože místo mandle tam zrovna náhodou byl lískový ořech, na který má obrovskou alergii.
Pak mě také napadlo, že by to mohl být dokonalý způsob vraždy. Kdyby paní prodavačka neměla ráda lidi, tak takto by se jich mohla šikovně zbavovat s tím, že šlo prostě o omyl. Časem by se třeba začalo ve městě objevovat víc úmrtí na alergické reakce, než je obvyklé. Ale těžko by někoho napadlo, že by prodavačka ořechů mohla být masová vražedkyně.
Zrovna ve chvíli, kdy jsem si představovala titulek v Blesku: „Vražedné arašídy na jihu Čech“, se na mě paní vražedkyně podívala. Ztuhla jsem.
„Přejete si?“, řekla drsně. Povedlo se mi vykoktat: „Sto gramů vlašských ořechů“ (které nejsou v čokoládě, takže se tam nemůže skrývat kulička jedu na krysy), vzala jsem ořechy a spěchala pryč.