Nádraží Jihlava – město má své kouzlo. Oprýskaná stará budova, která už dlouho neviděla zásah lidské ruky. Pod nápisem pitná voda otisky bývalých kachliček a díra ve zdi vedoucí kdoví kam. Zamřížovaný vchod do bufetu (byla neděle) a tabule s nabídkou chutných baget – „šunková mňamka – 35 Kč”. Polorozpadlé dřevěné dveře vlající ve větru. Prázdná bezútěšná čekárna. Ticho a klid, jen občasné zavrzání dveří či okna. Celkem se mi tam líbilo, mám ráda staré budovy, ale pak jsem si dala čaj z automatu. Jediný automat v okolí, který nabízel alespoň pití, jídlo k sehnání nebylo. Můj oblíbený hodně slazený citrónový čaj chutnal nějak podivně. Nejdřív mě napadlo, že tam není cukr, ale o pár sekund později mi došlo, že piji pouze horkou vodu. Veškeré nadšení z nádraží opadlo.